Věže pobořené

Hradní věže ze kterých se zachoval třeba jen nepatrný útvar, nemusejí být veřejností kvůli tomu opomíjeny. Nezáleží jestli jsou umístěny na kopci a nebo v dolíčku, když je z nich v prvním případě pěkný výhled a nebo v tom druhém k nim vede osvěžující procházka  nezničenou přírodou. Pokud se však místo kromě úchvatného výhledu snoubí navíc se zajímavou pověstí, tak jako v případě hradu Střílky, není radno návštěvu dlouho odkládat.

O hradní paní která se chlubila cizím peřím

Je tomu již dávno, kdy v hlubokých hvozdech na dohled od hradu Buchlova stál pevný hrad Střílky, který dnes připomíná už jen poslední zbytek zdiva kamenné věže. V tom hradě sídlila se svým tatínkem rozmazlená šlechtična, která se zakoukala do syna vladyky z nedaleké tvrze. Ta se tyčila na malém pahorku mezi vesnicemi Chválnov a Lísky (v té době nazývanými Strabišov a Oulehla). Byla obklopena říčními nivami Litavy, ve kterých se určitě i v té době prohánělo spoustu bobrů. Z hradiska se do dnešních dní zachoval statný dub, připomínající dávnou minulost tohoto místa.

Vdavek chtivá šlechtična posílala den co den dvorní dámy do blízkosti oné dřevěné tvrze, aby jinocha poblouznily a přilákaly k jejímu hradu. Mladík si jich však vůbec nevšímal a vždy když se dámy vrátily zpět s nepořízenou, hradní paní jim vyhubovala, že se málo snažily. Posílala je tam znovu a znovu a všechno dění sledovala z vysoké hradní věže, ze které měla tvrz jako na dlani. Když se výsledek nedostavil, odhodlala se sama a s ozbrojenou družinou vyjela na lov poblíž tvrze. I ona sama se však setkala s nezájmem, který si ve své trucovitosti vyložila jako urážku, a šla si postěžovat tatínkovi.

Ten samozřejmě nemohl nechat údajné zhanobení dcery jen tak. Shromáždil vojsko a s pomoci družiny pánů kamenné tvrze ze Zástřizel táhl toho drzouna potrestat. Obránci vědomi si osudu, který je bude čekat, i přesto odmítli mladého pána bez boje vydat, a v krvavé potyčce byli zanedlouho pobiti zdrcující přesilou spojených vojsk. Mladíkovo statečné srdce se kterým vedl do boje své věrné bylo ostrými meči několikrát prokláto a na straně vítězů zavládla spokojenost. Pán ze Střílek se svým Zástřezským spojencem se odebrali úspěšné tažení oslavit na hrad.

Když byla hostina v nejlepším, k hradu se připlížil poslední přeživší a těžce raněný zbrojnoš z vydrancované tvrze. Natáhl tětivu, zápalný šíp zasvištěl vzduchem a dřív než vydech naposled, všechny střechy hradu se ocitly v plamenech.

Divocí holubi uhnízdění na vrcholku věže roznesli na hořících perutích požár do celého panství. Zkáze neunikla ani tvrz v Zástřizlech. Od té doby je prý možné za úsvitu a před soumrakem vidět průhlednou postavu zahalenou v mlžném oparu, jak nehybně stojí  na posledních zbytcích pobořené věže a dívá se do kraje.

Nikdo ji nemá odvahu oslovit, a ti kteří to prý učinili, žádné svědectví o tom už podat nikdy nemohli...

Ale je to jen pověst, tak se nebojte, využíjte příležitosti, že je kopec z velké části odlesněn a zajděte se na hrad podívat s dalekohledem nebo fotoapárátem v batohu, ale klidně vám budou stačit jen vlastní oči.