Velké plány u malé louže
Je tomu již několik let, kdy jsme k malé černé skládce přišli. Nebyla zase tak úplně zanedbatelná dobrých 500 metrů čtverečních zabírala. Křoviny prorůstaly kde čím a jak už to bývá nastal čas, kdy se s ní bylo nutné vypořádat. Pro ukázku přídám několik fotek z úklidu, který trval opravdu dlouho, byl pracný a vyčerpávající.
Nejdřív bylo nutné odstranit všechno to křoví, aby bylo možno začít uklízet. Motorová pila dostala zabrat, hlavně řetěz, protože v kůře silnějších stromů byly zarostlé dráty, kameny a střepy. Nakonec jsem se rozhodl zužitkovat i tenké větve a poštěpkovat je drtičem na otop. A všechno to haraburdí jako několik starých kamen, prastará chladnička, koberce, různé plasty, hrnce, autobaterie, ale hlavně spoustu skla, střepů a lahví jsme postupně vydolovávali z různých navážek a velkého množství popela. Tím byly poklady zasypané a na povrch čněly pouze špičky ledovce.
Na následujících fotkách už si můžete prohlédnout, jak vytříděný nepořádek odvážíme traktůrkem.
Pak bylo nutné vyrovnat terén a vzniklé krátery po vydolovaném bordelu zasypat zeminou. Tahle operace byla opravdu také značně namáhavá a bez velkého traktoru bychom tam asi vypustili duše. I traktor měl co dělat a nafta z nádrže mizela velmi rychlým tempem. Nastávalo období delších dešťů když jsem v pršiplášti a holinkách rychle sel trávník. Následovala výsadba stromů v podobě dvou druhů smrků, které se dají po prořezávce použít na vánoční stromky. Dnes tam rostou i lísky, třešně ptáčnice, ptačí zob, javor, dub, vrba, hloh a časem určitě přibude ještě něco nového.
V mezičasech mezi úklidy probíhalo v místech kde byla vždy jen mokřina zarostlá kopřivami hloubení malého vodního biotopu. V prvním roce byl spojen přímo s protékajícím potokem. To se však ukázalo jako velmi nešťastné řešení. A tak rok následující jsem vytvořil menší jezírko a oddělil ho od vodního toku. Nyní mají vážky, buslařky a ryby klid a mohou si tam spokojeně žít.
Pokoušel jsem se vytvořit ještě jedno přírodní jezírko, ale půda v těch místech nechtěla držet vodu a byl neustálý problém s krtky a různými hraboši, kteří proděravěli břehy a voda pořád unikala. Tak jsem všechno zahrnul a postavili jsme v těch místech posezení, rybářskou baštu s hliněnou píckou. Tu letos nahradila pec postavená ze šamotových cihel.
Vzhledem k tomu, že se v tůni amurům a línům daří, přidám jim tam příští rok méně vzrůstný druh leknínu, aby pod listy mohli odpočívat. Na protější straně jsem začal budovat kořenovou čističku vody pro větší rybník, který jsem chtěl postavit na vhodném místě s jílovým podložím o kousek dál. Zatím v těch místech rostou švestky a musel bych je kvůli rybníku vykácet. To si nemohu dovolit protože můj švestkový sad vlivem podmočení půdy značně odumřel a nadále umírá. Je na jiném místě a ve svahu, žádný potok tam neteče, ale když už loni v zimě začalo velmi deštivé počasí, vody tam teklo z okolních kopců víc než v potoce. Protože nechci zbytečně kácet zdravé a plodící stromy, rybník se v těch místech neuskuteční. Kořenová čistička tedy nebude mít až tak velký význam, i když v ní mohu v případě potřeby čistit i vodu z napuštěného biotopu.
Vzhledem k tomu že už jsem se tam taky celkem na té čističce dost nadřel a nechci ji jen tak odepsat a potřebuju aby to tam trochu pěkně vypadalo, postavím tam přístaviště a hausbót.