Sušíme seno pod donjonem

Vážení čtenáři, neblázním, je to opravdu tak. Takový zápis v tuto pokročilou roční dobu ani můj bývalý starý blog farmářský nepamatuje! Celé tři dny trvalo, než se mně podařilo pokosit a ještě by se klidně dalo přiséct, ale až zas tak moc velké cíle v samozásobení senem nemám. Jetelinu stejně letos sušíme už počtvrté a kdyby se v předchozích případech nenechávala umyslně přerůst, byla by to seč už pátá. Třeba bude pěkně na Vánoce, když to babí léto se k nám zatím ještě nedostavilo a dodělám ten zbytek. A nebo pořídíme nějakou pastevkyni, která by to do zámrazu ještě zvládla?

Kravičku Grófku už nemáme...

Držte palečky, aby zádíčka nebolela (moc) a abych si náhodou nožičku nepošramotil. U nás v okolí se s tím pochroumáváním úplně roztrhl pytel. Kdo může má čagan, berle nebo hůlky...

Až mi to připomnělo mé dávné motto na cz-blogu. "Tak dlouho mě stavěli nohama na zem, až jsem zchroml." V tomto ohledu jsem však jeden z mála, kterému ty nohy nikdo nepřerazil a je to velmi potěšující zjištění.

Sluníčka si pokosená travička zatím moc neužila, ale jak se říká: "Nemusí pršet, stačí když kape."