Předprázdninové poselství plus povídka

Všem čtenářům bych chtěl popřát po všech stránkách bezpečné prožití letních dovolených. Doufám že se nám všem podaří úspěšně vyhnout depkařům a šiřitelům špatné nálady. Těm z Vás kteří mají v plánu pořídit si letní lásečku držím všechny palečky i ty u nohou, abyste našli človíčka, který za to bude opravdu stát, a který na vás nebude zkoušet podpásovky... Nikomu bych nepřál, aby jeho předprázdninové natěšení zakončil prvozářijový polásečkový splín...

Já osobně nemám letos nějaké velké cestovateské plány kromě navštívení Rusavy, Pálavy a okolí Moravského krasu. Co bude dál to se uvidí, bylo by sice příjemné napsat aktuální cestovatelský článek z jižanských donjonů, ale z doby mé výletové minulosti mám zážitkový repertotár, se kterým  bych klidně zaplnil blog a nebylo  by to nic co by se opakovalo a o čem by se už psalo. 

Nejlépe chutná na stavbě a proto s dokončením věžičky nijak nechvátám. Mám postavený plotek, který ohraničuje terasu před věžičkou. Prkna na půlku podlahy té předzahrádky mám nařezaná. Pokud zaaranžuju provizorně hlavní vchod, budu moci vyfotit snímek s našim obilným lánem v popředí. Velká škoda, že nyní nemohu z technických důvodů přidávat žádné fotografie, ale jednou se dočkáte. Když mám chuť něco si ugriluju, rozsvítím lucernu, dám si vínko a nebo pivko a je tam prostě pohoda. Vyměřoval jsem místo pro vytvoření otvoru pro zasunutí slunečníku, abych  se vyhl paprskům západního slunce, pokud jsou moc pichlavé. 

A nyní k té povídce o tom jak trénuju na dobu, až se země stane věžičkové česnekové strašidlo a až budu po nocích červeným autíčkem objíždět hradní zříceniny a zanechávat tam hlávky česneku z těch několika beden, které se mně díky covidu a spol nepodařilo prodat. Je jich tam tuším ještě osm a obsah v nich se po téměř roce od sklizně stává z valné většiny nepoužitelným.

Česnekové strašidlo poprvé zasahuje

Po dlouhé době jsem se rozhodl projít rozpracovanou naučnou stezku, kterou plánuju v okolí věžičky jednou vybudovat. Srnka se poklidně pásla nad vyhlídkou jen na chvilku zvedla halavu, když zaznamenala moji přítomnost. Jakmile zjistila, že jí nebudu nijak ohrožovat, pokračovala v pastvě. Bylo již k večeru a při vstupu do lesa se velmi rychle šeřilo. 

Krok za krokem jsem se nořil hlouběji a hlouběji do potemnělého porostu a náhla jsem zaslechl pípání a šramot. Malý koloušek volal mámu srnku. Zvuk se velmi rychle blížil mým směm až vedle mé nohy stanul srneček velikosti jezevčíka na trochu vyšších nohou a díval se na mě vystrašenýma očima. "Co je božínku?" Povídám mu, a on stojí těsně vedle až mám strach, že se dotkne, že dojde k přenesení lidského pachu, a že ho jeho vlastní máma kvůli tomu odvrhne.

Podivný dupot mě přiměje zvednout hlavu a asi patnáct kroků ode mě se zastavila smečka tří jezevců a čekala co bude dál. Kolouch se už téměř tiskl k nohavici. Bylo jásné, že ti tři si na něj uspořádali štvanici. Jak už to v takových situacích bývá, nemáte v rukou hůl a ani foťák. Zdálo se, že nemájí vůbec strach, vidina chutného sousta je zbavila plachosti. 

Chvilku jsem přemýšlel co podniknu a jak tohle setkání s přírodou vyřeším. Koukl jsem na toho vystrašeného malého, podíval jsem se na ty tři, kteří pro mě byli opravdu překvapením. To že jezevci loví ve smečkách jsem se v žádném přírodopisném filmu nedověděl. Stáli tam ve formaci bok po bodu a vůbec se jim nechtělo vycouvat.

Nadech jsem se a hlasitě na ně křikl. "Jedeš!" V tu chvíli bylo po šiku a po štvanici, obrátili se a útíkali a kdyby bylo větší světlo, určitě by se jim za patama prášilo v tom suchu v době před prudkými lijáky a tornády. Kolušek se samozřejmě lekl také a utíkal na opačnou stranu směrem, kde jsem zahlédl jeho mámu.

Hnal jsem ty šelmy až k hluboké zmole, kde mají doupada. Pak jsem se vrátil zpět ke věžičce a chvilku se tam poflakoval.  A pak nastala další nečekaná návštěva. Na mezi kousek ode mě se objevil srnec. Dívali jsme se klidně z očí do očí a já mu povídám: "Co tady děláš, běž zahnat ty jezevce." Jako kdyby tomu rozuměl a pomalou chůzí se vydal směrem k lesu. Přišel poděkovat?

Tahle příhoda navždy změnila můj pohled na svět zvířat a utvrdila mě v tom, že jsou to tvorové nejen velmi inteligentní, ale že s lidmi dokáží mluvit stejnou řečí, pokud jsou páni tvorstva ochotni naslouchat.

A tak se z česnekového strašidla stal zachránce koloušků. Ještě jednou přeju všem pěkné prázdniny.