Jižanské obytné věže lákají k prohlídkám

Vítkův Kámen, Kunžvart, Pajrek a Přimda jsou bohužel mnohem více zřícené než ten předcházející čtyřlístek o kterém jsem psal. To ovšem nemění nic na jejich zajímavosti dějepisné i architektonické. Osobní návštěva se zatím neuskutečnila, ale knižní a internetový průzkum paranormálních jevů mám dokončen.

Předtím než vyrazím obhlédnout hrad zajímám se o to jestli na tom místě straší a kdo konkrétní tu živnost provozuje. Potkat na osamoceném místě například napůl pasačku a napůl vílu by mohlo být určitě zajímavé, ale v těchto konkrétních lokalitách si budu muset aspon přímo na těch zříceninách nechat asi zajít chutě. Ve zdrojích mně dostupných jsem narazil hlavně na oběšence v množném čísle a povražděné dělníky, kteří hrad stavěli. Nic čemu bych se chtěl při psaní věnovat. Neztrácím ale naději, třeba se poštěstí napsat pověst vlastní s mnohem příjemnějším obsahem.

Hlavně že tam nebude pobíhat ohnivá svině držící klíč od pokladu v tlamě. Potkat v lese divočáka z masa a kostí nemusí být moc příjemný zážitek a s nadpřirozeným prasetem bych se opravdu potýkat nechtěl. Nevěřte tomu, že jsou to plachá zvířata, která před člověkem utečou. Jako houbař jsem jednou vkročil přímo do jámy lvové v podobě odpočívajícího stáda dospělých prasat divokých. To co se dělo v následujících okamžicích když zjistili moji přítomnost nezapomenu do konce života. Připadal jsem si jako generál Custer u Litlle Bighornu. Všude samý kanour! Hřbety porostlé naježenými štětinami se míhaly ve vysoké trávě, v mlází to jen praskalo a chrochtalo...

Setkání s jakýmkoliv lesním zvířetem a nemusí to být jen divoké včely, zmije, bachyně se selaty, vzteklý srnec nebo jelen a nemusí být ani v říji mohou být dost nepříjemná. Kromě zmije už jsem potkal všechny zmíněné a v nadcházejícím období výletů přeju nejen sobě, ale i všem čtenářům, aby se jim nepříjemné zážitky podobného druhu vyhýbaly.